Argentínská a Tibetská doga

Tibetská doga (anglicky Tibetan Mastiff) je velmi staré plemeno, o kterém se zmiňují prameny již 4 tisíce let zpět. Ve 3.století před naším letopočtem se v Asii a Tibetu vyskytovali psi tohoto plemene, kteří byli obrovští. I Marco Polo, který při svých cestách tyto psy potkal a popsal, se o nich vyjadřuje coby o zvířatech velkých jako osel. Protože ho tato rasa okouzlila, dovezl si s sebou do Evropy první exemplář tibetské dogy vůbec. Byli určeni zvláště pro lov a obranu chrámů proti těm, kteří by je chtěli vykrást nebo se do nich vloupat. Chovala je především aristokracie, byli darováni dokonce Alexandru Makedonskému, který je používal pro lov na lvy a slony. Byla to ale velká čest, pokud vám byl darován tento pes. Nedal se koupit, mohli jste ho dostat pouze jako čestný dar. Postupem času se toto plemeno začalo šířit po celém světě, kde si získalo velkou oblibu díky své mírné až flegmatické povaze a netypickému vzhledu. Zpočátku byl ale velký problém v tom, že se tibetská doga špatně aklimatizovala na podnebí v Evropě a psi často umírali. Navíc i po čínské invazi do Tibetu došlo k vyhlazení většiny psů této rasy. Naštěstí se podařilo chovatelům toto krásné plemeno zachránit. Ve své domovině (Tibet, Střední Asie) byli využíváni později i jako psi pastevečtí. Je to velmi starobylá rasa, která dala zřejmě vzniknout všem velkým plemenům (např.bernardýn, rotvajler, novofundlanďan nebo mastin). Samotná tibetská doga se v průběhu let moc nezměnila, Tibet je totiž hodně uzavřená země a součástí tibetské kultury jsou právě také tibetské dogy.